Přeskočit na hlavní obsah

Třetí den... zákon schválnosti funguje neomylně i v Londýně


Časový posun v praxi...

Ráno v 5.30 vibruje telefon... V rozespalosti zvažuju, jestli je můj, jestli je to budík, jestli se mi to nezdá, kde jsem a odkud jsem sem spadl...

Když se mi mozek zahřeje na provozní teplotu, sáhnu po telefonu... a ona mi přes Messenger volá moje ex :-) Si snad dělá... Vyhrabu se z pelechu, jdu na chodbu... Jasně... nikdo neumřel, nikde nehoří, jen prostě někomu nedocvaklo, že tu máme o hodinu méně.

Stejně tak jsem volal ve čtvrtek v deset večer já jí... a nedocvaklo mi, že už chrní, protože tam mají po jedenácté :-D

Nicméně je po spánku, zatímco ty dvě Šípkové Růženky, co se mnou sdílejí pokoj, sladce dřímají. Druhá možnost je, že v tom vedru a smradu, co je na pokoji, už pošly. Nechápu, proč na noc vždycky ubední okno. No... do pondělka to možná přežiju.

Nechci je budit, tak odcházím vykonat očistu a jde se ven. Došlo mléko do kafe. Sainsbury u nás v ulici otevírá v 7 ráno a zavírá v jedenáct večer... tomu říkám kapitalistická otevírací doba. U nás to takhle drží jen Vietnamci. Tesco o pár bloků dál otevírá stejně... a má do půlnoci. No, nechtěl bych tu dělat prodavačku :-) Ale jako zákazník si to mohu jen pochvalovat.

Takže trochu čísel: minerálka s příchutí 1,5l ... 1,05 GBP, mléko 1l ... 0,80 GBP, jogurt 0,5l ... 1,60 GBP, croissant 2 ks ... 1,60 GBP a banán 1 ks ... 0,22 GBP. Celý nákup bratru 5,27 GBP a nic si nenesete :-) Asi jako u nás. Radím nepřepočítávat, jinak si tu nekoupíte nic. Prostě je nutno vědět, kolik si tu vyděláte nebo máte k dispozici a podle toho to brát. 

Honba za pantoflí...


Po snídani na ubytovně (kdy Růženky stále ještě chrněly) jsem vyrazil zpátky do víru velkoměsta. V sobotu ráno teda úplně nepřekypuje životem, ale na procházku super. Vyrazil jsem na tržiště, že koupím pantofle. Jo, tůůůdle. Oblečení, ovoce, klenoty, veteš, obaly na mobily, chcíplé ryby... všechno by bylo. Ale pitomé pantofle? 

Ok, tak nic. Zpátky na ubytovnu. Je deset hodin. A hádejte co...? No ano, stále hnípou :-) Tak se otočím na podpatku a upaluju na poštu. Slíbil jsem dceři, která má dnes 15. narozeniny, že jí pošlu v dopise datovou kartu do mobilu. Najdu poštu po příjemné procházce přes park... mimochodem, parky jsou tu poměrně hodně zastoupeny a není to jen nějaké hřiště, ale vždycky řádná plocha zeleně. Sem tam hřiště, dětské hřiště, cestičky, lavičky.

Pošťák nesmírně ochotný, takže nakonec vybírám přáníčko k narozeninám i s obálkou (1,99 GBP) a odesílám do ČR (1,25 GBP).

Cestou zpátky courám ulicemi, krámek vedle krámku. Obuv? Ani jedna. Projdu celou čtvrť a dostávám se do rušnější části města. Po obou stranách ulice krámky. Všechno na co si vzpomenete od pohřební služby, po prodejnu krbů. Obuv? Ee. I dva ševce jsem potkal. Dokonce prodávali boty "z druhé nohy" :-) ale do toho se mi nechtělo. 

Po skutečně velmi dlouhém pochodu vidím dětskou obuv a pokorně se ptám prodavačky, kde se obouvají dospěláci. Vyjmenuje mi cca tři místa v okolí. No hurá. Hned vedle je Marks & Spencer. Vyjedu do třetího patra... a ejhle! Výběr ze tří druhů ... bačkory, žabky... a takové nějaké gumové plážové pantofle. Na ty věčně zatopené sprchozáchody ideál.

A že odbočuju... udělal bych Vám fotku zdejšího sociálního zařízení na hostelu... ale slabší žaludky by to asi nedaly. Dneska, poté, co jsem ani jeden ze tří záchodů nenašel ve stavu použitelnosti, jsem šel na záchod naproti na nádraží.

No... koupil jsem vítězoslavně pantofle za 17,50 GBP ! 

...a vydal se na cestu zpět. Zašel jsem asi po 100m do pasáže... jedna obuv, druhá obuv, sportovní obuv... a obuv s červenými cedulemi: VÝPRODEJ!, SKVĚLÉ CENY! Ani jsem se na ty ceny nešel podívat... věříte? Vrrrrrrr.

Nakonec jsem v dalším krámku se vším možným koupil i zbývající věci, co mi chyběly. Příbory... samozřejmě, že neměli jednotlivě, takže mám sadu pro 4 lidi...4 vidličky, 4 nože, 4 lžíce a 4 malé lžičky... dále redukci do zásuvky, sluchátka ... 16,95 GBP. A jestli nezačnu brzo vydělávat, tak půjdu o žebrácké holi :-D

Nicméně, podařilo se mi aktivovat Oysterku i SIM kartu od Three. Takže všechno je vlastně, jak má být. A víte co? Líbí se mi tu. Když poodejdu od naší ubytovny a nádraží 100m jedním či druhým směrem, je to hezké místo k žití :-)

Fotogalerie ze dne třetího: https://africzan.rajce.idnes.cz/Treti_den/

Čtěte dále...

Jak mi došla trpělivost...


Populární příspěvky z tohoto blogu

Atlas cestujících, část první - Babosedník

V jednom z předešlých příspěvků jsem rozebral řidiče autobusů, tak abych nezůstal nikomu nic dlužen, koukneme se dneska na druhou stranu barikády, tedy na naše milé cestující. Předem samozřejmě nutno podotknouti, že se jedná o nadsázku (řidiči autobusů samozřejmě vědí, že ne a že je to jen slabý odvar :-D ) a že máme, přesto všechno, naše milé pasažéry, cestující, kaštany či substrát, či jak jim jen chceme říkat, vlastně rádi :-) Na úvod tedy snad trocha definice, aneb, co nám o cestujících říká odborná literatura, konkrétně publikace "S lang pražských dopraváků"   od   autorů Františka Proška a Pavla Adámka: Kaštani [= přepravní substrát, = smetáci] cestující [vzniklo pravděpodobně v začátcích provozu metra, kdy při ranním otevření vstupu do stanic větší počet cestujících spěchal po schodech na nástupiště - "sypali se jako kaštany"] - vysypat kaštany: nechat vystoupit cestující Tolik citace z moudré knihy :-) Podobné vysvětlení lze najít i na stránkách Busportal.c...

Atlas cestujících, část třetí - Nekalé živly

Týden uběhl jako voda... zdá se mi to nebo tenhle rok letí jako zběsilý? Před chvílí byly vánoce a už každý blbne s Valentýnem. Než se otočíme, přijdou Velikonoce.  Myslíte, že Máchal (https://www.instagram.com/machalbusak/) bude na Valentýna v autobuse rozdávat místo tradičních bonbónů, taková ta srdíčka alá gumoví medvědi? Nebo objetí zdarma? :-D To by se mu nástup cestujících dobře protáhl. Pokud by si za sebe nesjednal zástup... Jestli někdo z vás pamatuje ve starých kloubových Ikarusech tu průvodčí, co seděla za přepážkou uprostřed busu, to by mohlo fungovat :-D Dnešní téma bude zase trochu ošemetné, ale když jsme zmákli kočárky, tohle dáme levou zadní. Zkusíme si povědět o těch "cestujících", které nevidíme rádi, ale přesto se nám vyskytují v míře nemalé. Jmenný atlas cestujících (nejen) pražské MHD Hnízdil Nevábný S tímto druhem máme zkušenost všichni, jak my řidiči, tak naši cestující. Je to taková ta bizardní postavička neurčitého tvaru, stáří, převážně mužského pohl...

Atlas cestujících, část třetí - Kočárník Mateřský

Zdravím vás po týdnu a děkuji za všechny vaše ohlasy :-) Jsem rád, že vás blog baví. Tento týden neproběhly žádné katastrofy ani mimořádné události, kromě vyloučení z přepravy několika nezpůsobilých jedinců a proto můžeme hned skočít na třetí díl. Nebojím se totiž, že by nebylo o čem povídat. Jmenný atlas cestujících (nejen) pražské MHD Kočárník Mateřský Protože tento druh cestujícího bývá výjimečně nervózní a nedůtklivý a toto téma tak bude výbušné jak Papinův Hrnečku vař, pomůžeme si citacemi z "Přepravních podmínek PID". Ty budou vždy kurzívou a podbarvené. Jako tato věta. Ono totiž býti rodičem nemluvněte není zpravidla procházka růžovou zahradou, ani pobytem v lázních, i když se vám to budou ze všech stran snažit vsugerovat. Kdo tu zkušenost má, dá mi jistě za pravdu. Toto téma nebude příliš veselé, ale přesto je nutné se mu pověnovat, protože to, co rodič dokáže vymyslet je občas neuvěřitelné... Pokud se k tomu navíc nenacházíte ve vrstvě obyvatelstva, které své, samost...