Časový posun v praxi... Ráno v 5.30 vibruje telefon... V rozespalosti zvažuju, jestli je můj, jestli je to budík, jestli se mi to nezdá, kde jsem a odkud jsem sem spadl... Když se mi mozek zahřeje na provozní teplotu, sáhnu po telefonu... a ona mi přes Messenger volá moje ex :-) Si snad dělá... Vyhrabu se z pelechu, jdu na chodbu... Jasně... nikdo neumřel, nikde nehoří, jen prostě někomu nedocvaklo, že tu máme o hodinu méně. Stejně tak jsem volal ve čtvrtek v deset večer já jí... a nedocvaklo mi, že už chrní, protože tam mají po jedenácté :-D Nicméně je po spánku, zatímco ty dvě Šípkové Růženky, co se mnou sdílejí pokoj, sladce dřímají. Druhá možnost je, že v tom vedru a smradu, co je na pokoji, už pošly. Nechápu, proč na noc vždycky ubední okno. No... do pondělka to možná přežiju. Nechci je budit, tak odcházím vykonat očistu a jde se ven. Došlo mléko do kafe. Sainsbury u nás v ulici otevírá v 7 ráno a zavírá v jedenáct večer... tomu říkám kapitalistická otevírací...
aneb autobusákem krok za krokem z Anglie do srdce Evropy