Ranní vstávání je něco, na co je potřeba si u Dopravního podniku rozhodně zvyknout. Ne, že bych s tím měl nějaký velký problém, u budíku vstávám na první dobrou... ale při výpočtu času, na kolik ho nastavit, si dávám rezervy ne zrovna největší. A dneska mne to trochu dohonilo. Pokud jste prošli kurzem na řidiče autobusu u DP, určitě vám pouštěli video o Otíkovi, které má být odstrašujícím případem toho, jak by nástup na garáže a potažmo na linku rozhodně neměl vypadat. Otík se přiřítí uřícený na výpravnu, drapne desky, kontrolou autobusu se nezdržuje a jede... Dneska ráno se mi neplánovaně protáhlo ranní venčení naší hyeny, které to šlo... doslova ... jako když se.. kaká. A protože to je první činnost, kterou ráno dělám, sotva vstanu, jede to pak jak na klouzačce. Přijít domů, uvařit si s sebou kafe (bez kafe nefunguju :-) ), svléknout venčící hadry, vykonat ranní očistu a obléknout se do uniformy. Od toho okamžiku ke mně má hyena zakázaný přístup, protože kříženec huskyho a labradora...
aneb autobusákem krok za krokem z Anglie do srdce Evropy