Na začátek nutno podotknouti, že jsem pražák a tak se necítím býti ve "svém" městě a ve "své" zemi buranem. Spíše naopak. Orientuju se zdatně v hlavním městě, nedělají mi problém trasy metra či systém tramvajové dopravy a vím, co to je, když se řekne: "sejdeme se pod vocasem". Tohle všechno se poněkud smazává ve chvíli, kdy se dostanete do jiného velkoměsta. Pravda, kdyby člověk přišel z vesničky s pěti staveními, kde největším povyražením je nedělní cesta do vedlejší vsi, kde mají i kostelík, asi by na tom byl hůř. Ale ani jako pražák odkojený Vltavou nemáte vyhráno. Prvně jsem tenhle pocit zažil v Paříži, když jsem se měl zorientovat v plánu metra. Se základními znalostmi systému metra, tedy co je to přestupní stanice, že jsou linky barevně odlišené a že se musí vlézt pod zem, aby člověk našel vlak, máte určitý náskok... Ale na druhou stranu srovnejte toto: Už na první pohled vám musí být jasné, v čem je zakopaný pudl. Stojíte před tím, zíráte na to a ...
aneb autobusákem krok za krokem z Anglie do srdce Evropy