BusDriverCZ

Na začátek nutno podotknouti, že jsem pražák a tak se necítím býti ve "svém" městě a ve "své" zemi buranem. Spíše naopak. Orientuju se zdatně v hlavním městě, nedělají mi problém trasy metra či systém tramvajové dopravy a vím, co to je, když se řekne: "sejdeme se pod vocasem". Tohle všechno se poněkud smazává ve chvíli, kdy se dostanete do jiného velkoměsta. Pravda, kdyby člověk přišel z vesničky s pěti staveními, kde největším povyražením je nedělní cesta do vedlejší vsi, kde mají i kostelík, asi by na tom byl hůř. Ale ani jako pražák odkojený Vltavou nemáte vyhráno. Prvně jsem tenhle pocit zažil v Paříži, když jsem se měl zorientovat v plánu metra. Se základními znalostmi systému metra, tedy co je to přestupní stanice, že jsou linky barevně odlišené a že se musí vlézt pod zem, aby člověk našel vlak, máte určitý náskok... Ale na druhou stranu srovnejte toto:   Už na první pohled vám musí být jasné, v čem je zakopaný pudl. Stojíte před tím, zíráte na to a ...

Druhá z mých vzpomínek na Londýn, když jsme už u těch lodí, musí zákonitě patřit válečné lodi HMS Belfast. Ta mne vlastně uvítala v Londýně a byla první "pamětihodností", kterou jsem si prolezl :-) Doslova. Hned druhý den, co jsem byl v Londýně, jsem vyrazil do města. O mém druhém dni v Londýně si můžete přečíst zde: https://busdrivercz.blogspot.com/2018/06/druhy-den-v-londyne-no-tak-jsi-mne-teda.html Byl jsem natěšený vidět z Londýna něco víc než ten ošuntělý hotel, ve kterém jsem přespal... a kupodivu se ráno i vzbudil, (po takové noci člověk chápe úsloví, že každé ráno se člověk znovu rodí), a vyrazil jsem na metro. Vystoupil jsem na stanici "Monument", vylezl z podzemky na ulici a nadechl se. Londýn. Asi minutu stojím, vnímám si tu atmosféru a crr... telefon. Dalších cca 15 minut jsem strávil telefonováním na všechny světové strany, že jsem v pořádku, živý atd. atd. Položil jsem telefon, abych ho vzápětí zvedl znovu. Tentokrát přepnout...