Na úvod tohoto článku malé vysvětlení. Článek jsem psal 26. října 2018 v poměrně vypjaté situaci. Dneska je 6. června 2020 a člověk se na to kouká malinko jinak. Pravdou je, že nebylo třeba z Anglie odcházet, stačilo ignorovat otráveného negativistického spolubydlícího, kterému nebylo nic po vůli, nic po chuti, všichni angličani byli idioti, agentura byla shnilá od základu, autobusy byly šroty a všechno bylo špatně. No a tak dlouho jsem to poslouchal, až mne stáhl s sebou. Stačilo po jeho odchodu změnit byt na něco levnějšího a menšího a dalo se to ustát. Do Share House bych ve svých letech už nešel. A zvlášť ne s přítelkyní. Některá fakta jsou však jasná. Agentura nám slíbila při nástupu 550 liber týdně čistého. Vyklubalo se z toho poté, co jsme začali brát plný plat a začaly se strhávat daně, 550 hrubého. Dneska to považuji spíše za omyl agentury, než za úmysl. Možná jsem naivní, ale sl. Betty tam tenkrát pracovala 3 měsíce a v lecčems taky tápala a zjišťovala. No a...
aneb autobusákem krok za krokem z Anglie do srdce Evropy