Přeskočit na hlavní obsah

Nebuď jako Otík...

Ranní vstávání je něco, na co je potřeba si u Dopravního podniku rozhodně zvyknout. Ne, že bych s tím měl nějaký velký problém, u budíku vstávám na první dobrou... ale při výpočtu času, na kolik ho nastavit, si dávám rezervy ne zrovna největší. A dneska mne to trochu dohonilo.

Pokud jste prošli kurzem na řidiče autobusu u DP, určitě vám pouštěli video o Otíkovi, které má být odstrašujícím případem toho, jak by nástup na garáže a potažmo na linku rozhodně neměl vypadat. Otík se přiřítí uřícený na výpravnu, drapne desky, kontrolou autobusu se nezdržuje a jede...

Dneska ráno se mi neplánovaně protáhlo ranní venčení naší hyeny, které to šlo... doslova ... jako když se.. kaká. A protože to je první činnost, kterou ráno dělám, sotva vstanu, jede to pak jak na klouzačce. Přijít domů, uvařit si s sebou kafe (bez kafe nefunguju :-) ), svléknout venčící hadry, vykonat ranní očistu a obléknout se do uniformy. Od toho okamžiku ke mně má hyena zakázaný přístup, protože kříženec huskyho a labradora není dobrá kombinace k tmavomodré uniformě.

Pak to naházet do batohu a upalovat do auta. Výtah je samozřejmě až dole, auto je zaparkováno až na konci ulice. Takže přejezd na Kačák, zaparkovat a hurá na výpravnu. Věděl jsem, že na tom nejsem časově zrovna nejlépe, na druhou stranu jsem si nemyslel, že bych na tom byl špatně. Takže, když jsem na výpravně zahlédl Honzu Šťastného s jeho naprosto úžasným jezevčíkem, kterého hlídá, musel jsem jezevčíčka řádně podrbat a pohladit. Pak si vzít desky, v klidu si sednout a vypsat papíry. Žádný stres... :-D

Od večera jsem měl vsugerováno, že jedu linku 188 Kavčí Hory - Žělivského... a tím pádem samozřejmě s kloubovým autobusem. V deskách najednou koukám, že jedu 106 Kačerov - Nádr. Braník. Hmm... ok, není problém. V hlavě však nedošlo k přecvaknutí, že stošestka se jede s krátkým autobusem. Takže letmý pohled na to, kde mám zaparkovaný bus a hurá k němu. Ale protože vím, že tam, co mi to ukázalo by kloubáky být neměly, vezmu to samozřejmě lepší, zato o milion kroků delší cestou. Nicméně po delším pátrání autobus najdu, přičemž samozřejmě naprosto přesně v souladu se zákony p. Murphyho stojí jako poslední v řadě. Tedy ze směru, ze kterého jsem šel. Kdybych kráčel z výpravny jak jsem měl, měl bych ho skoro u čumáku.

Otevřu bus, vyskládám si z batohu věci, mezitím ho natočím a jdu na kontrolu... u zadního kola mi to nedá a kouknu na hodinky. OMG... už pár minut jsem měl být na cestě z garáže na Kačerov!

Ok, skočím za to a vyjedu... na Kačerově mám ještě 14 minut čas, tak to holt doděláme tam. 

Přijel jsem na Kačák... a oddychl si. Času do výjezdu dost. Dodělal jsem pečlivě kontrolu autobusu, funkčnost označovačů na lístky atp., zkrátka to, co se má, dovypsal papíry a v klidu se připravil na výjezd. Jinými slovy, z prde... klika. A víte co? Je to dobře, že se to tak stalo! Chápete proč? Protože z toho plyne zcela jasné poučení!

a) Tak takhle teda NE!

b) Ráno si na toho čokla dělej delší rezervu, je to holt zvíře a ne zmrzlinový automat, kde otočíš klikou a je to venku

c) Lepší pár minut před výjezdem z garáže čekat u vrátnice se zkontrolovaným autobusem a ideálně nasnídaný a rozkoukaný, než spoléhat na zázrak, že to náhodou všechno klapne. Protože, kdyby na tom autobuse byla nedejbůh nějaká závada, zjistit to až na výjezdní zastávce by nebyl nejlepší postup a asi bych to dostal pěkně sežrat. A to fakt v téhle fázi nechci, když jinak všechno klape.

A protože mně většina věcí stačí říct jednou, beru to jako dobrou zkušenost, kterou ale nehodlám opakovat. A proč se tady bonzuju? No protože i vy můžete začínat a mojím chybám se můžete vyvarovat... to je koneckonců jeden z účelů tohodle blogu. 

Tož... NEBUĎ JAKO OTÍK :-)

---

A k dnešní lince. 106 je kraťoulinká, vcelku blbuvzdorná linka... upřímně, já ty krátké linky nemám moc rád. Jsem zvyklý za volantem Flixu jet x hodin v kuse a tyhle přejezdy od konečné po konečnou 13 minut sem a 13 minut tam... přičemž za ráno to uděláš asi milionkrát, nejsou něco, co bych preferoval. Včerejší 125 je lepší. Jedu přes půl Prahy, trasa má cca 50 minut, udělám to za ráno cca 4x a hotovo. 

Byla neděle, takže zase provoz luxusní, lidí málo, sluníčko svítilo jak o život... užíval jsem si to :-)

Na Kačerově i v Braníku ksem se byl podívat na zázemí řidičů a toalety. Stejně tak včera na Smíchovském nádraží. Na tom Smíchově vcelku dobré, na to, že tam chodí samí chlapi. Kačerov mne trochu překvapil svým retro stylem. Tam, nebýt automatu na kanystry, který dříve neexistoval, myslel bych, že jsem se přenesl tak do osmdesátých let. 

A toalety v pohodě, čisté... jen ty nápisy na stěnách. Jakmile vám dojde, že jsou toalety na klíč jen pro naše řidiče a pubertální výrostci tam tak nemají přístup, což znamená, že veškerá tamní literární tvorba pochází od dospělých chlapů, kteří navíc prošli přísnými psychotesty a dělají dost zodpovědnou práci, takže by se dalo předpokládat, že se jedná o vyzrálé jedince...  asi no comment.


V Umbrelle jsme měli rúzné existence, které byly schopné ukrást například regulátory z topení na ubytování, rozkrást nádobí, různě si modifikovat autobusy k obrazu svému jejich ničením... a jak jsem slyšel, tady to o moc lepší není. Taky se tu najdou jedinci, u kterých ze socialismu přežilo rčení "Kdo nekrade, okrádá rodinu". Takže se tu kradou dveře, varné konvice, talíře z mikrovlnek, nafta... Já tuším, že vy, kdo čtete tenhle blog a znáte moje názory, nejste z tohodle těsta... myslím, že tamti neumí asi ani číst... 

Hele, každopádně, pokud někde v prostorách garáží nebo sociálek na konečných zjistíte, že tam někdo něco ukradl... jinými slovy, že konvice, kterou tam DP podnik dal jako novou a se kterou jste si ještě včera zalévali kafe je dneska vyměněná za prehistorický přístroj kus za kus a ona nová už slouží v něčí domácnosti; nebo, že nesvítí žárovka; že někdo prokopl dveře, protože ho nakrkli cestující; že někde chybí něco, co tam má být... nahlašte to. To není bonzování. Ale i já si třeba budu chtít zalít to kafe... 

Schválně... jaké s tím máte zkušenosti a jaký na to máte názor?

Napište mi to do komentáře... nebo do zprávy. Budu se těšit.

Váš BusDriverCZ

---




A pokud chcete zprávy z první ruky, budu rád za sledování:
Facebook: Bus Driver CZ
Instagram: @busdrivercz



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Atlas cestujících, část první - Babosedník

V jednom z předešlých příspěvků jsem rozebral řidiče autobusů, tak abych nezůstal nikomu nic dlužen, koukneme se dneska na druhou stranu barikády, tedy na naše milé cestující. Předem samozřejmě nutno podotknouti, že se jedná o nadsázku (řidiči autobusů samozřejmě vědí, že ne a že je to jen slabý odvar :-D ) a že máme, přesto všechno, naše milé pasažéry, cestující, kaštany či substrát, či jak jim jen chceme říkat, vlastně rádi :-) Na úvod tedy snad trocha definice, aneb, co nám o cestujících říká odborná literatura, konkrétně publikace "S lang pražských dopraváků"   od   autorů Františka Proška a Pavla Adámka: Kaštani [= přepravní substrát, = smetáci] cestující [vzniklo pravděpodobně v začátcích provozu metra, kdy při ranním otevření vstupu do stanic větší počet cestujících spěchal po schodech na nástupiště - "sypali se jako kaštany"] - vysypat kaštany: nechat vystoupit cestující Tolik citace z moudré knihy :-) Podobné vysvětlení lze najít i na stránkách Busportal.c...

Atlas cestujících, část třetí - Nekalé živly

Týden uběhl jako voda... zdá se mi to nebo tenhle rok letí jako zběsilý? Před chvílí byly vánoce a už každý blbne s Valentýnem. Než se otočíme, přijdou Velikonoce.  Myslíte, že Máchal (https://www.instagram.com/machalbusak/) bude na Valentýna v autobuse rozdávat místo tradičních bonbónů, taková ta srdíčka alá gumoví medvědi? Nebo objetí zdarma? :-D To by se mu nástup cestujících dobře protáhl. Pokud by si za sebe nesjednal zástup... Jestli někdo z vás pamatuje ve starých kloubových Ikarusech tu průvodčí, co seděla za přepážkou uprostřed busu, to by mohlo fungovat :-D Dnešní téma bude zase trochu ošemetné, ale když jsme zmákli kočárky, tohle dáme levou zadní. Zkusíme si povědět o těch "cestujících", které nevidíme rádi, ale přesto se nám vyskytují v míře nemalé. Jmenný atlas cestujících (nejen) pražské MHD Hnízdil Nevábný S tímto druhem máme zkušenost všichni, jak my řidiči, tak naši cestující. Je to taková ta bizardní postavička neurčitého tvaru, stáří, převážně mužského pohl...

Atlas cestujících, část třetí - Kočárník Mateřský

Zdravím vás po týdnu a děkuji za všechny vaše ohlasy :-) Jsem rád, že vás blog baví. Tento týden neproběhly žádné katastrofy ani mimořádné události, kromě vyloučení z přepravy několika nezpůsobilých jedinců a proto můžeme hned skočít na třetí díl. Nebojím se totiž, že by nebylo o čem povídat. Jmenný atlas cestujících (nejen) pražské MHD Kočárník Mateřský Protože tento druh cestujícího bývá výjimečně nervózní a nedůtklivý a toto téma tak bude výbušné jak Papinův Hrnečku vař, pomůžeme si citacemi z "Přepravních podmínek PID". Ty budou vždy kurzívou a podbarvené. Jako tato věta. Ono totiž býti rodičem nemluvněte není zpravidla procházka růžovou zahradou, ani pobytem v lázních, i když se vám to budou ze všech stran snažit vsugerovat. Kdo tu zkušenost má, dá mi jistě za pravdu. Toto téma nebude příliš veselé, ale přesto je nutné se mu pověnovat, protože to, co rodič dokáže vymyslet je občas neuvěřitelné... Pokud se k tomu navíc nenacházíte ve vrstvě obyvatelstva, které své, samost...