Přeskočit na hlavní obsah

Odlet a první den v Anglii


Tak sedím v Anglii... v Londýně... v Northfields, v pokoji hostelu, najedený, vysprchovaný a jdu psát, co se stalo od rána... a připadá mi to, jako kdyby to bylo před týdnem.

Ráno jsem se probudil v půl šesté a cestovní horečka mne vytáhla z pelechu. Plánoval jsem odejít z domova ve čtvrt na osm... Ale znáte to... všechno zabalené, připravené a člověk nemá stání. Tak jsem se kolem sedmé rozloučil s drahou polovičkou a vydal se na autobus. Na to naše slavné Kutnohorské MHD. 

Autobus jel během chvilky a tak jsem zanedlouho kupoval lístky na nádraží. Lístek do Prahy s prodloužením na MHD v rámci Ropid... 84 Kč. Počkal jsem si asi půl hodiny na vlak a jelo se... Kolín... Praha. V Praze na Hlaváku jsem upaloval, že půjdu na metro a najednou slyším hlášení, že od hlavní budovy odjíždí pravidelný autobus na letiště... 

No bomba. Skočil jsem do něj a za nějakých dvacet minut byl na letišti...

Terminál 1
Všichni chodí na letiště dvě hodiny před odletem, jen já tam musím být z nedočkavosti tři hodiny předem. Takže se postavit k přepážce odbavení a přes půl hodiny čučet na prázdnou přepážku. No... zase jsem byl potom první odbavený. Tak jsem šel courat po letišti. Vyhlídková terasa, krámky, kafe... Potom přes kontrolu pasu a palubního lístku do bezcelní zóny... tam čekání dalších 45 minut ... bezpečnostní kontrola... a zase 15 minut... a konečně boarding. Nacpali nás do busu a odvezli na druhý konec letiště, kde stál náš 737-800. Přeběhli jsme do letadla.

Jedna zkušenost... příště si připlatím za místo u okénka. Teď tam seděla mladá holka, která půlku cesty spala a půlku cesty čučela do mobilu a poslouchala písničky. A já přes její ohnutý hřbet fotil z okénka... (když spala :-)

No... minule jsem tu chytře mluvil o cestování časem... tak prd :-) Odlet měl být 12.30 a přílet 13.35, ale Londýnského času... takže doba letu měla být 1.40 hod. Nakonec jsme s sebou plácli o runway na Getwick ve 14 hod. Asi bych si podle letadel hodinky neřídil. Mimochodem kafe a bageta na palubě (snídal jsem v 6 ráno... takže bodla) 160 Kč. Fuj... 

Co se týká letu... no... ok. Byl to v podstatě můj první let (nepočítám-li let s babičkou do Bulharska a to mi bylo tak 12-13 let. Vzlet ...to byla síla... samozřejmě na žvýkačku, na nezaléhání uší, jsem si vzpomněl přesně ve chvíli, kdy mi uši začaly zaléhat. Takže cviky z potápění, čelist ze strany na stranu, polykání, fouknutí do ucpaného nosu... no přežil jsem to. Let samotný, i díky tomu, že jsem seděl do uličky připomínal jízdu vlakem, jen to méně házelo :-) A přistání na letišti luxus... ale ty brzdy... to byla síla. Pro někoho kdo lítá pravidelně, nuda... já si to fakt užil.

Londýn nás přivítal typicky, jak se sluší a patří... deštěm. Naštěstí, než jsme dojeli vlakem do Londýna, přestalo. Doma teplota kolem 25°C... tady 17°C. No a ten vlak... Po kontrole dokladů na letišti jsem zamířil na nádraží přilepené k letišti a tápal, kde uplatnit předem koupenou jízdenku, kterou jsem měl v mobilu.. no stačilo se zeptat... trochu mne mátlo, že jsem si koupil jízdenku na Gatwick express a nakonec jel jinou společností, ale prý je to fuk.

Dojeli jsme do Londýna a já mazal na metro. Taky zážitek. Turnikety...Že se má platit kreditní kartou pokud člověk nevlastní Oysterku, to jsem věděl... ale kterým směrem. Tak jsem nějakým vlezl... a hup... špatně... takže ven.

Nakonec jsem se zahloubal do plánku metra a za chvilku pochopil barevné značení. Tak hup na správnou barvu. Pak ještě ošéfovat správný směr... a jelo se. A ejhle... na výstupu znova turniket a člověk musí znova použít kartu nebo jízdenku, co si prve koupil. No, tak tady se bez jízdenky neprojedete.

Přestup na druhé metro jsem zvládl taky... a vystoupil... přímo před hostelem. Luxus. 

Teda umístění metra. Hostel moc ne... Ale oproti původnímu, kde jsem měl bydlet je tohle (podle recenzí) Interkontinental. Vstřícná a milá starší paní na recepci mi vysvětluje placení a kde co je... a hledá klíč od pokoje. Marně. Telefonuje na všechny strany, nakonec přivolá kolegu. Jdeme s "portýrem" nahoru. Dokonce má snahu mi vzít tašku (tu lehčí :-). S díky odmítám. 

Přicházíme k původně objednanému pokoji, kde mají bydlet tři hosté a já... Ale ejhle... jsou tam čtyři. A znovu se rozjíždí kolotoč telefonátů. Mezitím, přesně podle hesla "Líná huba, holé neštěstí" se ptám recepční, zda by se nenašel pokojík, kde bych nebyl s dalšími třemi lidmi. Našel... sice až od pondělka, ale našel. Sice v tuhle chvíli netuším, jestli tam budu sám nebo ve dvou...to jsem úplně nepobral, ale i tak je to pokrok. Sice si budu muset připlatit rozdíl, proti tomu, co platí agentura, ale to za to stojí. 

Na pokoji, kde jsem nyní jsme tři.. kromě mne ještě jeden Rumun.. a druhý, který ještě nedorazil, takže netuším, co je zač. Rumun je velmi přátelský, vstřícný, anglicky umí asi tak blbě jako já... a jezdí u Abellio. Takže máme společné téma.

Jakmile jsem si hodil tašku na pokoj a tu druhou s doklady do úschovy na recepci, vyrazil jsem na průzkum :-) Chtěl jsem si projet trasu, kterou budu jezdit do práce. Takže jsem jel prvně londýnským dvoupatrákem. No mazec. Vrškem češe stromy a protahuje se v těch uličkách jak had. A to ježdění vlevo! Když o tom člověk jen slyší nebo to vidí někde na videu, je to ok. ale na vlastní oči... stojíte na zastávce a furt logicky čekáte autobus zprava... tůůůůdle. Přihrčí zleva ani se nenadějete.

Tož, trasa mi trvá cca 50 minut. Takže hoďku. To je v pohodě. Zítra se zase pojedu někam mrknout, odpoledne zajedu do agentury a o víkendu bych mohl do centra Londýna.

Po cestě zpátky na ubytovnu jsem udělal menší nákup... instantní polévky, kafe, cukr a mléko, pečivo, džus... a kuře k večeři... bratru 16,71 GBP. V hostelu jsem platil za dvě noci a vratnou zálohu... 40 GBP. A cestování metrem a autobusy (4 jízdy) mne vyšlo 0,10 GBP * ? Podle výpisu z karty to tak vypadá... sice mi to přijde divné, ale nic jiného tam stržené nemám.

-----------------------------------------------------------------



-----------------------------------------------------------------

* (Doplnění 17.6.2018 - to je samozřejmě blbost :-) Strhává se to se zpožděním. Cesta busem zpravidla 1,50 GBP, metro kolem 2 - 2,50 GBP)

A končím, čím jsem začal... vysprchovaný, najedený a utahaný jako kotě dopíšu tenhle článek, dám do něj fotky... a RELAX! Zítra mne čeká další dlouhýýýýý den.

PS: První dojem z Londýna? Špína a bordel... omlácené baráky, zanedbané zahrady. Bude to chtít hlubší průzkum :-) A ta přehlídka národností a etnik... kam se hrabe Paříž... 

čtěte dále...


Druhý den v Londýně... no tak jsi mne teda dostal, no...


Populární příspěvky z tohoto blogu

Atlas cestujících, část první - Babosedník

V jednom z předešlých příspěvků jsem rozebral řidiče autobusů, tak abych nezůstal nikomu nic dlužen, koukneme se dneska na druhou stranu barikády, tedy na naše milé cestující. Předem samozřejmě nutno podotknouti, že se jedná o nadsázku (řidiči autobusů samozřejmě vědí, že ne a že je to jen slabý odvar :-D ) a že máme, přesto všechno, naše milé pasažéry, cestující, kaštany či substrát, či jak jim jen chceme říkat, vlastně rádi :-) Na úvod tedy snad trocha definice, aneb, co nám o cestujících říká odborná literatura, konkrétně publikace "S lang pražských dopraváků"   od   autorů Františka Proška a Pavla Adámka: Kaštani [= přepravní substrát, = smetáci] cestující [vzniklo pravděpodobně v začátcích provozu metra, kdy při ranním otevření vstupu do stanic větší počet cestujících spěchal po schodech na nástupiště - "sypali se jako kaštany"] - vysypat kaštany: nechat vystoupit cestující Tolik citace z moudré knihy :-) Podobné vysvětlení lze najít i na stránkách Busportal.c...

Atlas cestujících, část třetí - Nekalé živly

Týden uběhl jako voda... zdá se mi to nebo tenhle rok letí jako zběsilý? Před chvílí byly vánoce a už každý blbne s Valentýnem. Než se otočíme, přijdou Velikonoce.  Myslíte, že Máchal (https://www.instagram.com/machalbusak/) bude na Valentýna v autobuse rozdávat místo tradičních bonbónů, taková ta srdíčka alá gumoví medvědi? Nebo objetí zdarma? :-D To by se mu nástup cestujících dobře protáhl. Pokud by si za sebe nesjednal zástup... Jestli někdo z vás pamatuje ve starých kloubových Ikarusech tu průvodčí, co seděla za přepážkou uprostřed busu, to by mohlo fungovat :-D Dnešní téma bude zase trochu ošemetné, ale když jsme zmákli kočárky, tohle dáme levou zadní. Zkusíme si povědět o těch "cestujících", které nevidíme rádi, ale přesto se nám vyskytují v míře nemalé. Jmenný atlas cestujících (nejen) pražské MHD Hnízdil Nevábný S tímto druhem máme zkušenost všichni, jak my řidiči, tak naši cestující. Je to taková ta bizardní postavička neurčitého tvaru, stáří, převážně mužského pohl...

Atlas cestujících, část třetí - Kočárník Mateřský

Zdravím vás po týdnu a děkuji za všechny vaše ohlasy :-) Jsem rád, že vás blog baví. Tento týden neproběhly žádné katastrofy ani mimořádné události, kromě vyloučení z přepravy několika nezpůsobilých jedinců a proto můžeme hned skočít na třetí díl. Nebojím se totiž, že by nebylo o čem povídat. Jmenný atlas cestujících (nejen) pražské MHD Kočárník Mateřský Protože tento druh cestujícího bývá výjimečně nervózní a nedůtklivý a toto téma tak bude výbušné jak Papinův Hrnečku vař, pomůžeme si citacemi z "Přepravních podmínek PID". Ty budou vždy kurzívou a podbarvené. Jako tato věta. Ono totiž býti rodičem nemluvněte není zpravidla procházka růžovou zahradou, ani pobytem v lázních, i když se vám to budou ze všech stran snažit vsugerovat. Kdo tu zkušenost má, dá mi jistě za pravdu. Toto téma nebude příliš veselé, ale přesto je nutné se mu pověnovat, protože to, co rodič dokáže vymyslet je občas neuvěřitelné... Pokud se k tomu navíc nenacházíte ve vrstvě obyvatelstva, které své, samost...