Tak zítra (možná) poslední den ve Wilesdenu...

Týden s Eddiem, mým instruktorem, jsem přežil. A přesně, jak jsem očekával, nyní na něj vzpomínám v dobrém :-) Je to pošuk, ale svojí práci splnil... dovedl mne ke zkoušce. A já ji napoprvé udělal.

Teda, ne že by zcela bez chybičky, ale stopku, jako v cz autoškole při zkoušce, jsem neprojel :-D 

Naštěstí, už byla v areálu závodu, kde se parkovalo, jinak jsem měl po žížalkách. Tady to bylo jen pár drobností, takže gratulace od Eddiho a hurá fasovat uniformu!

Eddie Archer

Vsuvka po dvou letech... Ediie... jeden z úžasných lidí, co jsem v životě potkal. Byl taková postavička, že se vám navždy vryje do paměti. Jeho přístup byl pro hodně lidí nepřijatelný. Když jsem pak už jezdil jako řidič, volala mi několikrát sl. Betty z agentury a ptala se mne na Eddieho. Hodně řidičů si na něj a jeho přístup stěžovalo a odmítali ho mít za instruktora.
Chápu, stál deset centimetrů od vás a ječel vám do ucha něco ve smyslu, že jste idiot :-) Pak roztáhl hubu od ucha k uchu v širokém úsměvu a vypustil to svoje "Be positive"... najednou uviděl na chodníku krásnou holku (čili cokoli pěkného od 17 do 40 let), dal povel k pomalé jízdě a už mával a povykoval jak puberťák. A když to byl fakt kus, nebyl líný vás vyzvat zastavit autobus, otevřít dveře a překvapené dívce složit poklonu na adresu její krásy, nechat jí tam stát v rozpacích a odjet :-) Při jedné z jízd mne vzal do mých budoucích garáží v Potters Bar. I on tam dřív jezdil. Provedl mne garážemi, ukázal mi, kde co je a představoval mne známým :-)

Byl motorkář a tvrďák.... byl gentleman ze staré školy... byl galantní a neuvěřitelně bezprostřední... byl to dědeček, který mi vyprávěl, jak má skvělého vnuka... a byl to oddaný manžel, který mluvil nádherně o své ženě... a o okamžicích, kdy relaxuje. Jak sedí u krbu, v ruce má skleničku dobrého koňaku a odpočívá.
Když jsem složil zkoušku z jízd, rozloučili jsme se a já odešel z areálu.... naproti do krámku. Pak jsem se cca za deset minut vrátil zpátky do garáží a mávnul na Eddieho, aby ke mně přišel k bráně. Překvapeně došel, evidentně si myslel, že jsem něco zapomněl. Sáhl jsem do tašky a podal mu lahev koňaku. Poděkoval jsem mu za to, co pro mne udělal ve výcviku a popřál mu, ať si ji u krbu užije.

A víte co? Eddie měl v očích slzy. Ten tvrďák, který doháněl lidi k šílenství. Řekl mi, že se mu ještě nestalo, že by mu někdo přišel poděkovat. Za léta, co dělal instruktora. Byl to úžasný okamžik a já jsem hrozně rád, že jsem Eddieho potkal.

Hodinu jsem se vláčel s krabicí s nafasovanou uniformou metrem domů... tam jsem ji vybalil no a samozřejmě jsem zjistil, že košile nezapnu u krku... první den nás instruktor měřil... metr kolem a krku a obvod... a nějak mu nedošlo, že tam musí být vůle...ok. Druhý den jsem nakráčel do skladu a požádal o výměnu. Není problém, ale tu, co máte na sobě a na které jste zjistili, že je vám malá, tu už vám nevymění, takže máte o jednu košili méně... Boty a čepice dorazí později. Naštěstí mi přítelkyně zítra doveze černé polobotky... ty moje hnědé sportovní boty k uniformě vypadají, jak pěst na oko.

První den teorie jsme se učili, jaké jízdenky se akceptují v Londýnských autobusech, jak se ovládá ticket machine a postupy v nouzových situacích... a promítli nám výživný film o tom, jak z doubledeckeru pomocí nízkého mostu udělat singledecker... No... představa, že nahoře sedí moje dítě, když to ten idiot narve pod most... nebo být na jeho místě, neuvědomit si to a najednou slyšet tu ránu, rachot, řev... tvl, to by bylo na mašli. No, asi vědí, proč nám to pouští.

Školení bylo super, celkem jsem i chápal o co jde, i když jsem zdaleka všechno nerozuměl. Půjde o to tam těch šest dní odsedět, pochopit co nejvíc a zbytek se tvrdě nadřít z brožurek a naší bible - Big Red Book. A... sedmý den napsat test. Pokud se to povede tak pááápááá Wilesden... a hurá do garáže.

National Insurance Number

Dneska jsem měl sjednanou schůzku na vyřízení NINo - National Insurance Number. Něco jako naše rodné číslo pro sociální pojištění apod. Bez toho nelze pracovat. Všechno proběhlo hladce, cca za hodinu jsem byl vyřízený... Dokládal jsem pracovní smlouvu, pas, oddací list, rozvodové papíry, chtěli vědět, kdy jsem přiletěl do UK a nějak furt nemohl pochopit, že sem přiletěl 7.6 a 11. 6 měl práci. Asi desetkrát se mne znova ptal a myslel si, že ho špatně chápu. 

V sobotu jsem byl po delší době ve městě...

Fotografie z mé první velké obhlídky Londýna najdete zde: https://africzan.rajce.idnes.cz/A_jedeme_dal.../

Zrovna se konaly demonstrace za setrvání v EU. Asi už jim dochází, jakou udělali s Brexitem kravinu a dost se mluví o novém referendu. 

Tak uvidíme... mějte se moc hezky a brzy se tu zase uvidíme :-)

Čtěte dále...

Tak zítra (možná) poslední den ve Wilesdenu...