BusDriverCZ

Týden s Eddiem, mým instruktorem, jsem přežil. A přesně, jak jsem očekával, nyní na něj vzpomínám v dobrém :-) Je to pošuk, ale svojí práci splnil... dovedl mne ke zkoušce. A já ji napoprvé udělal. Teda, ne že by zcela bez chybičky, ale stopku, jako v cz autoškole při zkoušce, jsem neprojel :-D  Naštěstí, už byla v areálu závodu, kde se parkovalo, jinak jsem měl po žížalkách. Tady to bylo jen pár drobností, takže gratulace od Eddiho a hurá fasovat uniformu! Eddie Archer Vsuvka po dvou letech... Ediie... jeden z úžasných lidí, co jsem v životě potkal. Byl taková postavička, že se vám navždy vryje do paměti. Jeho přístup byl pro hodně lidí nepřijatelný. Když jsem pak už jezdil jako řidič, volala mi několikrát sl. Betty z agentury a ptala se mne na Eddieho. Hodně řidičů si na něj a jeho přístup stěžovalo a odmítali ho mít za instruktora. Chápu, stál deset centimetrů od vás a ječel vám do ucha něco ve smyslu, že jste idiot :-) Pak roztáhl hubu od ucha k uchu v široké...

S novým týdnem jsem "vyfasoval" nového instruktora.  V pondělí jsem úspěšně absolvoval Bus Check Test... tedy teoretický test z kontroly vozidla před jízdou. Tím jsem se přesunul k řízení doubledeckeru... a spolu s ním vyfasoval i nového instruktora. Se mnou se zaučuje ještě polák Mariucz. Fajn kluk...  Zato instruktor, to je číman. Černoch, 57 let, jezdí na motorce, samá kérka, zlatý kříž na krku, v každé druhé větě aspoň jedna fuck... Jeho heslo: "Be positive" mně asi bude hučet v hlavě ještě dlouho po výcviku. Ten člověk od Božího rána nezavře pusu, hlasitost na desítce a ztlumit nejde. Jeho běžným konverzačním způsobem je řev, který nezúčastněnému posluchači může připadat, že po Vás v příští minutě skočí a urve vám hlavu... To všechno by se dalo skousnout... horší je, že se mu tak nějak nedá zavděčit. Jeden den něco uděláte, dostanete ceres... ok, druhý den to uděláte naopak... a dostanete ceres :-) Trochu schizofrenní situace.  Příklad: Včera Ma...

Dnes ráno jsem zasedl zase k blogu... trochu ho zanedbávám, ale to se asi s přibývajícím časem v UK dalo čekat. Ale nezapomněl jsem na vás a i nadále vás hodlám obšťastňovat svými výplody. Takže, co je nového... Nic :-DDD  Ale ne... tak mám konečně v ruce podepsanou pracovní smlouvu. V pátek jsem absolvoval zdravotní prohlídku u "závodní lékařky" a následně obdržel: "MAIN TERMS AND CONDITIONS OF EMPLOYMENT". Mimochodem zdravotní prohlídka... uff. Jakože měření tlaku, poslech stetoskopem, vážení, měření... ok. Ale... měření reakčního času tím, že doktorka pustí kolmo pravítko a vy jej v co nejkratším čase musíte zachytit palcem a ukazováčkem... že se postaví před vás a provádí roztodivné prostocviky jako ohýbání, naklánění, zvedání nohou, upažování, předpažování... a vy to musíte po ní všechno opakovat a připadáte si jak debil :-)... že zkouší rozsah vašeho zorného pole tím, že se jí díváte do očí a ona různě oběma rukama po stranách ohýbá prsty... ...

Včera jsem přišel z práce naprosto nadšený...dokonce tak, že jsem ani nenapsal :-))) Tak to dneska doháním. Nakonec je to prostě všechno o lidech. Instruktor Gordon je úžasný chlap a myslím, že mi nemohli přidělit lepšího. Hned v úterý ráno, když jsem doběhl do práce o 10 minut později, ufuněný jak sentinel, se nás instruktor ujal. Na uvítanou jsem mu sdělil, že mluvím velmi špatně anglicky a požádal ho, aby na mne mluvil p o m a l u   a   z ř e t e l n ě :-) On to prostě převzal jako informaci a kdykoli se od té doby dotknu toho, že mám blbou anglinu, vždycky odvětí: " Mluvíš mnohem lépe anglicky, než já česky". Z toho sice nevyplývá, že umím anglicky, protože on česky neumí ani slovo :-) ale je to úžasný přístup.  A hlavně funkční. Jak během jízd, tak během teorie všechno chápu... něco sice až na potřetí, ale vždycky se domluvíme.  Mimochodem jízdy... připadám si, jak když dělám znova řidičák na autobus. Zase se učím udržet v pruhu, za...

A je to tady... přesně to, z čeho jsem měl největší strach. Abyste nedopadli jako já, nenechte se uchlácholit angličanama... každý vám začne tvrdit, jak ta vaše angličtina není špatná, až si to začnete myslet taky. Omyl.  Ráno jsem se vyplížil z domu, abych nikoho nevzbudil a mazal na bus. Dojel jsem včas, resp. s předstihem a všechno vypadalo normálně. Do doby než do "učebny" vešel náš mentor a otevřel pusu. To bylo v sedm ráno. Pak už do tří nevím nic.  Respektivě... to, co promítal na slidech na zeď, ovládám, chápu a umím... Tu omáčku okolo, která však tvořila cca 85% všeho... nevím, neznám, neumím... protože sem prostě tomu chlapovi nerozuměl ani slovo. Když se na mne podíval, tak jsem se usmíval a znalecky pokyvoval hlavou a zbytek jsem odkoukal od spolubojovníků... Díky, tomu, že jsme celý den prakticky jen vyplňovali formuláře a podepisovali se pod různá potvrzení, že všemu rozumíme :-) tak to šlo. Tak rámcově jasně... dress code, pravidla bezpečnos...

Ráno, jakmile jsem dopsal předchozí článek, rozjel se obrovský kolotoč. Hledal jsem já, hledala sl. Betty z agentury, žhavili jsme telefony. Ono v neděli něco splašit.  Ale povedlo se. Já na bráchu, brácha na mne a dcera známého se vrací na 3 měsíce do ČR a hledala za sebe náhradu do share house. Poslala mi fotky, cena 150 GBP na týden je velmi přijatelná, jednání na jedničku... Sice je to také hodinu od místa, kde se budu školit, ale to byl Northfields taky. Odpoledne kolem třetí jsme to dojednali a já mazal domů - vyšel jsem si na procházku do parku, abych se tam neudusil... zabalil, odhlásil se, nechal si vrátit depozit... a mazal. Nové bydlení je ve čtvrti Wimbledon. Pokud Vám ten název něco připomíná, věřte, že nejde o podobnost čistě náhodnou.  A bydlení? Naprostá nádhera. Překrásný dům, mám vlastní pokoj, je tu úžasná koupelna a osazenstvo... majitel se svou snoubenkou a jedna další podnájemnice jsou skvělí, ochotní, čistotní... a rozumím jim :-) Většino...

Je nedělní ráno. Obvykle píšu večer o tom, co se stalo přes den. Nicméně, to, co se stalo přes noc mne donutilo ke změně. Moje obě ex-manželky i moje současná přítelkyně by jistě potvrdily, že nejsem úplně posedlý čistotou a pořádkem... nějaké to smítko dokážu skvěle ignorovat, zrcadlo v koupelně také nebývalo podle jejich představ a prach utírám, když ho vidím. No chlap. Jenže... chlap s hygienickými návyky ze středoevropského prostoru západního stylu... tedy s výchovou z České republiky. I tam se to sice může region od regionu lišit, ale tak nějak všichni tušíme, že prach se má utírat, zuby čistit, nádobí umývat a prdelka utírat... Věřte, že ne všechny národy to takhle mají. Mám daleko k tomu být rasistou... respektuji mnoho odlišností jednotlivých kultur... nakonec mé druhé povolání je deratizátor a v Česku stále moje firma funguje, díky skvělému týmu, i když ji řídím na dálku. Takže jsem měl desítky, možná stovky příležitostí vidět velmi zblízka, jak bydlí např. pracovn...

Časový posun v praxi... Ráno v 5.30 vibruje telefon... V rozespalosti zvažuju, jestli je můj, jestli je to budík, jestli se mi to nezdá, kde jsem a odkud jsem sem spadl... Když se mi mozek zahřeje na provozní teplotu, sáhnu po telefonu... a ona mi přes Messenger volá moje ex :-) Si snad dělá... Vyhrabu se z pelechu, jdu na chodbu... Jasně... nikdo neumřel, nikde nehoří, jen prostě někomu nedocvaklo, že tu máme o hodinu méně. Stejně tak jsem volal ve čtvrtek v deset večer já jí... a nedocvaklo mi, že už chrní, protože tam mají po jedenácté :-D Nicméně je po spánku, zatímco ty dvě Šípkové Růženky, co se mnou sdílejí pokoj, sladce dřímají. Druhá možnost je, že v tom vedru a smradu, co je na pokoji, už pošly. Nechápu, proč na noc vždycky ubední okno. No... do pondělka to možná přežiju. Nechci je budit, tak odcházím vykonat očistu a jde se ven. Došlo mléko do kafe. Sainsbury u nás v ulici otevírá v 7 ráno a zavírá v jedenáct večer... tomu říkám kapitalistická otevírací...

Včera jsem na konci článku zanadával, jak je Londýn hnusné, špinavé a divné město. Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil... Dneska mi Londýn ukázal svoji druhou tvář... a já se do ní zamiloval :-) Noc byla hrozná :-D Na pokoji smrad... jeden spolubydlící se vrátil po půlnoci a vyhulil venku asi celou tabačku, protože neskutečně smrděl po nikotinu (nebo co to bylo). Navíc bylo na pokoji děsné horko... ale co, únava nakonec zvítězila. Zato ráno jsem vstal první (a to bylo asi 8,30 hod.) a po ranní očistě si udělal kávičku, k tomu croissant... a mazal do města na výzvědy :-) Na stanici Nortfields jsem vytáhl z bankomatu 20 GBP, abych měl v peněžence nějakou hotovost. Abych se nemusel ptát, když si chci koupit limonádu, jestli můžu platit kartou. Teda, uff... oni mají průhledné bankovky... aspoň 10 GBP... jiné jsem zatím neviděl. Dojel jsem na stanici u London Bridge... vystoupil z metra a ocitl se u Monumen...