BusDriverCZ

Ahoj, tak jak se daří? Dlouho jsem se neozýval, neboť na mne kdesi na trase skočil zákeřný bacil a celý jeden den jsem se potácel na prahu života a smrti, skolen rýmičkou a teplůtkou... takže naprostá krize. Naštěstí se mi to trefilo přesně do dne volna a ačkoli mi bylo ten jeden den fakt jak psovi... tohle srovnání trochu pokulhává - zatímco já trpěl v horečce, ta hyena vedle mne ležela roztažená přes třičtvrtě postele jak dlouhá, tak široká a spokojeně si pomlaskávala, že je páníček celý den doma a neodchází na milion hodin v těch nových hnusných modrých hadrech kamsi do neznáma, zřejmě se mazlit a honit s cizími pejsky...  Takže ne jak psovi. Možná přejetému. Bolel mne celý člověk a sepisoval jsem závěť. A přemýšlel, jestli jít k doktorovi. Pak jsem si řekl, že když umřít, tak jako chlap. Teda spíš jsem si řekl, že doktor se jako první zeptá, jestli sem měl teplotu, já řeknu, že ne a vzhledem k tomu, že byl pátek, budu vypadat jak simulant, co chce mít volnej víkend. Tak jsem ta...

... a vy se učte těmi mými, proto to tu smolím :-) A protože už jezdím celé tři dny samostatně a všechno jde jako po másle, je na čase něco zvojtit. Staniž se! Dneska jsem si po minulé zkušenosti dal značnou rezervu na příchod do práce. Dokonce jsem se vzbudil před budíkem, takže jsem ho zamáčkl, udělal si kafe a snídani a mazal do práce. Linku jsem měl jednoduchou - 120 z Knížecí do Radotína. Takže jsem se jí v předchozích dnech navrčel; vzhledem k tomu, že to tam docela dobře znám, nebyl to takový problém, jen jsem si trochu ujasnil průjezd Barandovským sídlištěm. Těžká pohodička, zíííív. Z garáže jsem vyjel na Knížecí asi o 25 minut dřív, kdyby něco, v klidu si to tam vystál, načal první kafe a najel na nástupní zastávku. Stáli tam jen čtyři lidi, tři dělňasové v montérkách a paní. Naložil jsem je a vyjel. Trasu zmáknutou do detailu podle Youtube, jak jsem tu minule radil. Nutno dodat, že některé mé rady se časem mohou modifikovat v závislosti na odsloužené praxi :-D Asi po třetí za...

Ranní vstávání je něco, na co je potřeba si u Dopravního podniku rozhodně zvyknout. Ne, že bych s tím měl nějaký velký problém, u budíku vstávám na první dobrou... ale při výpočtu času, na kolik ho nastavit, si dávám rezervy ne zrovna největší. A dneska mne to trochu dohonilo. Pokud jste prošli kurzem na řidiče autobusu u DP, určitě vám pouštěli video o Otíkovi, které má být odstrašujícím případem toho, jak by nástup na garáže a potažmo na linku rozhodně neměl vypadat. Otík se přiřítí uřícený na výpravnu, drapne desky, kontrolou autobusu se nezdržuje a jede... Dneska ráno se mi neplánovaně protáhlo ranní venčení naší hyeny, které to šlo... doslova ... jako když se.. kaká. A protože to je první činnost, kterou ráno dělám, sotva vstanu, jede to pak jak na klouzačce. Přijít domů, uvařit si s sebou kafe (bez kafe nefunguju :-) ), svléknout venčící hadry, vykonat ranní očistu a obléknout se do uniformy. Od toho okamžiku ke mně má hyena zakázaný přístup, protože kříženec huskyho a labradora...

Až do dnešního dne jsem se pohyboval v jedoucím autobuse pouze pod bedlivým dohledem zacvičujícího, zkušeného řidiče (dozorce), který pečlivě sledoval každý můj krok, korigoval moji jízdu, dbal na správnost všech úkonů před, během a po jízdě a podával reporty o mých výkonech generálnímu řediteli Dopravního podniku... No tak takhle to zrovna nebylo :-) Zacvičující řidič se zpravidla poté, co zjistil, že mu ode mne nehrozí bezprostřední ohrožení na zdraví a životě, uvelebil na sedačce vedle předních dveří a snažil se přežít svoji směnu, která tak zoufale pomalu ubíhala... O pauzách na konečných jsme pak vedli plodné debaty ze života, dostával jsem dobré a užitečné rady okolo autobusu a práce a dopilovávali jsme podrobnosti kolem procedur v autobuse. Zácvik trval tři dny a všechny tři dny jsem měl "šejdr", tzn. dělenou směnu. Zpravidla ráno od 5,30 do 9,30 a odpoledne od 14 do 19,30. Vždy ráno a odpoledne jinou linku z jiným zacvičujícím řidičem. Ve výsledku jsem tedy během zacv...

Ahoj všem, kdo čtete tenhle blok a líbí se vám. díky za vaše milé ohlasy, komentáře a zprávy :-) Přišlo pondělí a nástup na garáže Kačerov. Byli jsme domluveni s kolegou z kurzu, že se sejdeme v 6,55 hod. před vrátnicí. 6,51... 6,52... 6,53... už jsem byl lehce nervozní, že tam snad půjdu bez něho. V 6,56 telefon: "Kde jsi?" "No, čekám před vrátnicí..." "A kde?" Lehce jsem znejistěl... "No, u vstupu pro lidi..." Rozumnějte... já jel kolem té vrátnice, kudy zajíždějí do areálu autobusy, ale řekl jsem si, že to je vrátnice vjezdová, kdežto tam, kde jsem byl prve na vyšetření u doktorky a na personálním, tam že je to vrátnice pro pěší. OOOmyl :-) Řidiči a autobusy jedno jsou a jako takové jednu společnou vrátnici mají :-) To je sice zjednodušené, ono těch míst, kudy můžete (legálně) do areálu vstoupit je několik, ale naše místo srazu jsem opravdu nezvolil dobře. Tak jsem skočil do auta a za pět minut byl na správné vrátnici, odkud mne ostraha doprov...

Víte, co potěší? Když přijdete takhle v pátek ráno do kurzu Dopravního podniku a lektor povídá: "Vy jste se včera odpoledne učil, co?" Vy na něj koukáte, jak vrána z rána a vykoktáte: "No, tak, koukl jsem se na to..." a čekáte, co přijde. "Že včera nevyšla čtyřka...!" :-D No jo no, včera jsem zazdil článek ze čtvrtého dne našeho kurzu, protože jsem se fakt učil. A pak jsem šel docela brzo spát, abych byl na dnešek ready. (...a chvilku jsem byl v online světě, ale fakt jen chvilku :-D ) A že je tenhle blog profláklý v učitelském sboru autoškoly, už ke mně vrabčáci docvrlikali :-) I jsem se dozvěděl, že někdy je lepší držet hubu a krok (podáno v dobrém), jenže když já bych pak neměl o čem psát, vy byste byli smutní, já bych se musel věnovat manželce, místo času stráveného nad klávesnicí, no a vy byste byli ochuzeni o tok mých myšlenek :-) Tak uznejte, mohu já uposlechnout moudrých rad, které to se mnou myslí dobře?  Takže dneska je pátek, den poslední, závěr...

A je tu středa, polovina týdne a polovina naší cesty ke zdárnému, (jak všichni doufáme), dokončení základního kurzu na práci řidiče autobusu u Dopravního podniku Hl. m. Prahy. A je to pořád lepší a lepší. Teď už si myslím, že budeme všichni z našeho déčkařského kurzu na tenhle týden vzpomínat jen v dobrém. Učení se na nás sice valí a zkouškový pátek se neúprosně blíží, ale alespoň za mne nutno říct, že mám z téhle "autoškoly" pořád lepší pocit. Proč? No například jsem si myslel, že včerejší lektor, který nastavil laťku hodně vysoko svým přístupem k nám a schopností zaujmout, je maximum, co nám můžou nabídnout. Mýlil jsem se. Dnešní lektor byl rozhodně minimálně srovnatelný. Učil nás celý den a my měli většinu času úsměv na tváři a přilepené oči na promítací plátno a rozhodně nám neuteklo ani slovo z výkladu. Já nechci, aby to tu znělo nějak vychvalovačně vůči nim a tak... ale nutno je uvědomit si, že tyhle články píšu několik hodin po svých zážitcích a koukám na ně svým subje...