Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Vzpomínky na Londýn - Buran ve velkoměstě :-)

Na začátek nutno podotknouti, že jsem pražák a tak se necítím býti ve "svém" městě a ve "své" zemi buranem. Spíše naopak. Orientuju se zdatně v hlavním městě, nedělají mi problém trasy metra či systém tramvajové dopravy a vím, co to je, když se řekne: "sejdeme se pod vocasem". Tohle všechno se poněkud smazává ve chvíli, kdy se dostanete do jiného velkoměsta. Pravda, kdyby člověk přišel z vesničky s pěti staveními, kde největším povyražením je nedělní cesta do vedlejší vsi, kde mají i kostelík, asi by na tom byl hůř. Ale ani jako pražák odkojený Vltavou nemáte vyhráno. Prvně jsem tenhle pocit zažil v Paříži, když jsem se měl zorientovat v plánu metra. Se základními znalostmi systému metra, tedy co je to přestupní stanice, že jsou linky barevně odlišené a že se musí vlézt pod zem, aby člověk našel vlak, máte určitý náskok... Ale na druhou stranu srovnejte toto:   Už na první pohled vám musí být jasné, v čem je zakopaný pudl. Stojíte před tím, zíráte na to a ...

Vzpomínky na Londýn - Střípky I.

Jeden či několik dílů tohoto blogu bych rád věnoval zvláštnostem. Nepovažuji se za znalce Velké Británie, některé odlišnosti budu možná i interpretovat nepřesně, ale důležité je, že sem si jich všiml... a o tom chci mluvit. Anglie je odlišná v mnoha ohledech. Je to svým způsobem samostatný ostrov, který ve srovnání s tím, na co jsme zvyklí z České republiky nabízí těch rozdílů obrovské množství. A nejen rozdílů, ale i zajímavostí, nečekaností a zvláštností. To, že se narozdíl od evropského prostoru v Anglii jezdí vlevo, nikoho nepřekvapí a asi byste mne měli za blázna, kdybych vám to tady předkládal jako objev. Asi stejně, jako kdybych vám tu překvapeně povídal, že Anglii vládne královna. Ne, ne, já chci mluvit o maličkostech, na které narazíte při vašich procházkách. Jako například:  Metro (Underground, Tube) Z Prahy jsme zvyklí na to, že metro = podzemní doprava. V Londýně, navzdory názvu Underground vede 55% tratí na povrchu a zbytek pod povrchem. Další rozdíl, s...

Vzpomínky na Londýn - HMS Belfast

Druhá z mých vzpomínek na Londýn, když jsme už u těch lodí, musí zákonitě patřit válečné lodi HMS Belfast. Ta mne vlastně uvítala v Londýně a byla první "pamětihodností", kterou jsem si prolezl :-) Doslova. Hned druhý den, co jsem byl v Londýně, jsem vyrazil do města. O mém druhém dni v Londýně si můžete přečíst zde: https://busdrivercz.blogspot.com/2018/06/druhy-den-v-londyne-no-tak-jsi-mne-teda.html Byl jsem natěšený vidět z Londýna něco víc než ten ošuntělý hotel, ve kterém jsem přespal... a kupodivu se ráno i vzbudil, (po takové noci člověk chápe úsloví, že každé ráno se člověk znovu rodí), a vyrazil jsem na metro. Vystoupil jsem na stanici "Monument", vylezl z podzemky na ulici a nadechl se. Londýn. Asi minutu stojím, vnímám si tu atmosféru a crr... telefon. Dalších cca 15 minut jsem strávil telefonováním na všechny světové strany, že jsem v pořádku, živý atd. atd. Položil jsem telefon, abych ho vzápětí zvedl znovu. Tentokrát přepnout...

Vzpomínky na Londýn - Cutty Sark

Po dlouhých dvou letech jsem nahrál zpět na internet svůj busdrajvácký blog, nějak mi přišlo líto ho nechat ležet v šuplíku. Tak jsem pročítal všechny vydané příspěvky a přemýšlel o tom, jak moc se člověku změní pohled na události s odstupem dvou let :-) A čemu jsem se dříve nevěnoval byly mé další procházky a výlety po Londýně. Proto jim věnuji několik vzpomínek na Londýn. A ta první bude vzpomínkou na výlet na historickou loď Cutty Sark.  Měl jsem volno a naplánoval si výlet do Námořního muzea. Cestou z něj jsem si vyšel nahoru na nultý poledník Greenwich a odtud jsem uviděl Cutty Sark. Tak jsem ji nemohl minout. Takovou loď.  Počasí nebylo nejrůžovější, navíc už byl podvečer, ale stálo to za to. Nejprve přijdete do návštěvnického centra, kde se kupují vstupenky a samozřejmě máte možnost nakoupit asi milion ptákovin se společným jmenovatelem, logem Cutty Sark. Od logických věcí jako lodní čepice, odznaky, sextanty, magnetky, pohlednice apod. až po zvěrstva...

Kdo jsem a jak to začalo... aneb, když chcete začít číst od začátku, klikněte sem...

Jmenuji se Tomáš, v době mého anglického dobrodružství mi bylo 44 let a jednoho krásného dne jsem si řekl, že bych zkusil něco jiného, než ježdění SORkou od Kutnohorského nádraží k poliklinice a zpět a začal uvažovat o změně. A jako na zavolanou se objevil na facebooku inzerát agentury, že zprostředkuje práci řidiče autobusu v Londýně. Chápete? V Londýně! S tím big červeným dvoupatrákem, co všichni známe z fotek. No neberte to :-) Ale moje anglina... no žádná sláva, ale za zkoušku člověk nic nedá, že? Tak jsem to zkusil a 11. června 2018 nastoupil v Anglii k firmě Metroline. A teď? Jezdím s tím big červeným dvoupatrákem, co všichni známe z fotek. No neberte to :-) A o tom, co mne k tomu přivedlo, jak probíhaly přípravy a první kontakty a o tom, co vás čeká, když se i vy rozhodnete vystoupit ze své komfortní zóny a změníte svůj život, až už jenom za účelem vydělat pár korun navíc nebo jít žít do jiné země jako já... o tom je tenhle blog. Váš BusDriver Tomáš čtě...

A po sedmi měsících po odchodu z Anglie…

Z Velké Británie jsem nakonec odjel 14. listopadu 2017. Do dnešního dne se mi nepodařilo ze zaměstnavatele (a to ani s pomocí agentury) dostat výstupní papíry, tedy minimálně formulář P47, který dosvědčuje, že sem tam pracoval a platil daně. Psal jsem už minulý měsíc na daňový úřad do Anglie… a také doposud bez odpovědi. Takže realita? OSSZ i VZP v ČR už nehodlali čekat, až mi jednou možná něco přijde a napočítali mi měsíce od června do listopadu jako bych tu byl OSVČ na hlavní činnost. OSSZ mi vyčíslila nedoplatek na necelých 20 000 Kč… ze zdravotní čekám něco kolem 12 000. Zálohy sem si tu pochopitelně neplatil, když jsem daně odváděl v UK… Poznámka 6.6.2020 - papíry nemám dodnes a už je nikdy nedostanu. Takže v ČR je na celé mé anglické období pohlíženo ze strany úřadů, jako bych v té době byl doma, nezaměstnaný... nezapočte se mi to do důchodu, neměl jsem uhrazené zdravotní ani sociální a dodnes mi to blokuje vydání formuláře A1. Škoda..., ...

4 měsíce... a vystřízlivění ... a jde se od válu...

Na úvod tohoto článku malé vysvětlení.  Článek jsem psal 26. října 2018 v poměrně vypjaté situaci. Dneska je 6. června 2020 a člověk se na to kouká malinko jinak. Pravdou je, že nebylo třeba z Anglie odcházet, stačilo ignorovat otráveného negativistického spolubydlícího, kterému nebylo nic po vůli, nic po chuti, všichni angličani byli idioti, agentura byla shnilá od základu, autobusy byly šroty a všechno bylo špatně. No a tak dlouho jsem to poslouchal, až mne stáhl s sebou. Stačilo po jeho odchodu změnit byt na něco levnějšího a menšího a dalo se to ustát. Do Share House bych ve svých letech už nešel. A zvlášť ne s přítelkyní. Některá fakta jsou však jasná. Agentura nám slíbila při nástupu 550 liber týdně čistého. Vyklubalo se z toho poté, co jsme začali brát plný plat a začaly se strhávat daně, 550 hrubého. Dneska to považuji spíše za omyl agentury, než za úmysl. Možná jsem naivní, ale sl. Betty tam tenkrát pracovala 3 měsíce a v lecčems taky tápala a zjišťovala. No a...