Přeji vám krásné, slovy rosničky: "Na většině území naší republiky...", deštivé dopoledne. Po první výplatě se slehla zem, zato konta institucí, pojišťoven, čerpacích stanic, prodejen potravin a v neposlední řadě mých bývalých manželek, se o pár (tisíc) korun zvýšila. Ale to je vlastně důvod, abychom se udržovali v pracovním procesu a neleželi doma na kanapi. A jaký máme stav? Práce mne stále baví, na každou směnu se těším, (protože zpravidla nevím, co mne čeká; jako onehdy linka 137 :-) ), obrubníky se mi vyhýbají a už je ani neregistruju, vše zatím bez nehod a podobných škodních událostí. Ťuk, ťuk, ťuk, klepu na dřevo. Drobné seky se dějí stále, jako že třeba mám tendenci odbočit někam, kam nemám, naštěstí si to vždy včas uvědomím a myslím, že v 99% případů to cestující ani nezaregistruje. Některé linky už má člověk pod kůží, v případě potřeby navigace funguje podle mých představ. Takže samá pozitiva a sociální jistoty :-) Výměna vozu na lince Včera na lince 190 se mi přiho...
aneb autobusákem krok za krokem z Anglie do srdce Evropy